Trefit alespoň trochu obstojné počasí na zavírání nebe nebylo letos nijak jednoduché. Po zrušené neděli 6. 10. (podmáčená příjezdová cesta) a odložení o týden na 13. 10. se předpověď nakonec jevila trochu lepší už na sobotu. Tak jsme to riskli...
Cesta na letiště byla stejně dost bahnitá, vítr od jihovýchodu hravý už od rána a k tomu i docela studený, naštěstí slunce se nechalo mezi mraky vidět a trochu hřálo.
Vzhledem k výše uvedenému se nás sešlo jenom několik, včetně kolegů z Plačkova. Pár statečných vzlétlo a zabojovalo s často se měnícími podmínkami. Guláš byl uleželý, cibule měla říz, chleba čerstvý, káva zahřála a coby retro zavoněl éter a ricin. To zajistil běžící aviamodělnyj kompresionyj motor MK-17, který řada z nás z dětství či mládí pamatuje jako první spalovák za cca 140 socialistických korun československých.
Kolem druhé odpoledne jsme se pomalu začali rozjíždět s vidinou, že třeba ještě nějaký podzimní víkend ukáže svou vlídnou tvář a my si polétáme v příjemnějších podmínkách.
